Zamyšlení nad pořízením prvního psa - maďara
Ráda bych případným zájemcům o maďara sdělila pár mých osobních zkušeností. Berte to, prosím, jako můj zcela subjektivní pohled na pořízení prvního psa, pro člověka bez zkušeností - takový souhrn, čím jsme si prošli my :-D
Vizsla je pes nadmíru temperamentní, společenský, pracovitý a né nadarmo někdo říká maďar je magor (v tom pozitivním slova smyslu).
Vizsla je náramně spokojená, když má svého páníka, který jí dá práci a zároveň se s ním může mazlit, a nejlépe rychlého kámoše na blbnutí.
- štěněčí období - první dojmy z malého štěňátka jsou samozřejmě úchvatné – malý uzlíček chlupů, která vás potřebuje, aby přežil a je na vás zcela závislé. Ale postupem času dojde na zcela prozaické záležitosti. Štěně je samo doma a nudí se, stýská se mu, takže ničí, vyje, čůrá, kde může. Zvažte, jakou máte pracovní dobu, jaké možnosti venčení a jak moc jsou tolerantní vaši sousedi. Ale přejde to – tak kolem 2 let :-)
- "vítání" - myslím si, že většina maďarů je "vítací typ". Aspoň Agi vítá každého, komu řekneme Ahoj nebo Dobrý den, takže v praxi to na procházce vypadá takto. Někomu řeknu Ahoj, okamžitě hned volám Agi "ke mně", připnu na vodítko a můžeme se bavit. Jinak to dopadne tak, že Agi zuřivě běží k vítanému, tancuje okolo v kruzích, očuchává kapsy (tašku, kočárek), snaží se honem něco vzít do huby, popřípadě se snaží olíznout obličej. Doma když přijde návštěva, tak opět zuřivě tancuje s pantoflí v hubě, přičemž vše okolo pomlátí svým ocasem (zejména nohy všech zúčastněných). Jen s úsměvem na tváří vzpomínám, jak jsem si na první návštěvě u Rinky (Agininy mamky) říkala, že tohle drsný vítání u SVÉHO psa určitě nedovolím a spořádaně bude čekat na místě, až si všichni příchozí odloží boty a kabáty :-D
- výchova – každý pes by měl podle mého názoru svého pána respektovat a poslouchat na nejzákladnější povely a to hlavně povel „Ke mně!“ to je alfa a omega výchovy psa. Doporučuju alespoň zkouknout hlavní témata na stránkách p. Desenského, kde je toho o psech habakuk viz. https://www.psycholog-psu.com/ Jinak návštěvy nějakého blízkého cvičáku určitě přijdou vhod, zejména první rok.
- výživa – zkuste popřemýšlet čím krmit. U nás to byla jednoznačná volba pro granule – je to rychlá, skladná varianta (při cestování) a myslím si, že ani tak drahá. Na druhou stranu je jednotvárná, a i po několika měsících či letech se může vyvinout jistá alergie či reakce psa na některou složku granulí (prostě nevíme, co všechno tam samelou při výrobě). My nakupujeme tady granule Nuova Fattoria a jsme s nimi nadmíru spokojeni. Vaření pro psa je už časově náročnější, musí se řešit uskladnění v chladu a popřemýšlet nad složením krmné dávky. Už nějakou dobu je v módě syrová strava – BARF (základní info tady) to je podle mě správná varianta - je pro něj nejpřirozenější, ale opět časově náročnější na přípravu a skladování.
- maďar v paneláku - pro někoho noční můra, pro někoho každodenní radost. Já jsem se setkala s názorem, že pes do paneláku nepatří a natož maďar. Dnes po 4letech života s Agi v paneláku ve 2+kk v Praze vidím jen drobné rozdíly oproti bydlení v domku a to je jen ranní či večerní rychlovenčení (my tomu říkáme čurda) – u domu to někdy jde jen vystrčit ven a vyčůrat. To platí u feny, pes se většinou stejně potřebuje proběhnout a všechno označkovat. Na druhou stranu, je dobré mít v blízkosti paneláku dostatečný prostor na venčení (přeci jenom na Žižkově je to jiné než v Bohnicích), my tu máme lesík, velkou louku i park, o kousek dál pole, řeku… A ti, kdo mají dům s velkou zahradou a myslí si, že tím pádem psa nemusí venčit, uvidí, co si tam nudící se pes dokáže vymysletJ
- lovecký výcvik a upotřebení v praxi- maďaři jsou šťastní, když můžou makat tělem i hlavou (přinášet aporty, zvěř, prohledávat terén, najít zvěř) – zvažte, jestli k tomuto směru máte blízko, či vás to odpuzuje. Pokud už se pustíte do loveckých zkoušek, počítejte se spoustou času v holinách strávených na poli i v lese. Také se musí shánět zvěř na trénování a nebo jezdit na zkoušky vícekrát (pokud se nezadaří). Na konci toho vše ale je šťastný pes a možnost chodit na hony, kde se pes „vyblbne“ a páníci můžou potkat nové přátele a rozšířit si obzory. Já osobně bych nikdy neřekla, že se tomuto odvětví budu věnovat, ale naše Agi mě k tomu prostě dovedla :-) a baví nás to obě!
- psí puberta, hárání fenek - i psi mají své dny a jsou na zabití, ale v psí pubertě je to trochu náročnější všeobecně. Možná pes (někdy i fena) zkusí, jestli by nemohl být šéfem smečky on někdy vyhraje :- ( Tohle téma bych určitě nikdy nebagtelizovala a pokud budete mít nějaké pochyby, určitě konzultovat s odborníkem! Na druhou stranu psi přemýšlejí přímočaře, fenky se často snaží všechno očůrat, jsou záludnější. Taky mají zase nevýhodu hárání – cca 2x do roka – jsou hormonálně rozhozené, psi všech velikostí za nimi běhají dlouho před háráním a dlouho po něm. Řešením je kastrace – pokud tedy neplánujete odchovat další generaci maďarů.
- cestování, dovolené - ať chcete nebo ne, pes vás omezí při cestování – zabere hodně místa v autě, ubytování často také psy vylučuje, na určitá místa prostě nesmí (kulturní památky, některé restaurace, dětská hřiště, …) do letadla jen do zavazadlového prostoru (brrrr). Naše Agi cestování autem zvládla poměrně rychle, několik prvních jízd sice zpívala, ale brzy přišla na to, že se dá v autě docela pohodlně a dlouho spát. Vlakem jsme jeli jen zřídka a taktéž to zvládla výborně. Při naší dovolené ve Skandinávii jela i několikrát trajektem a to ji nechávalo úplně chladnou. Letadlo jsme naštěstí nezkoušeli.
- děti a vizsly - maďaři jsou velmi společenští psi, absolutně nemají problém s lidmi a dětmi, ale musí mít své místo ve smečce (tzn. poslední místo na žebříčku). My jsme byli případ, kdy jsme si jako bezdětní pořídili fenku a až když byla dospělá jsme měli děti. To přináší hlavně omezení pro psa – nemáte na něj tolik času, ani nálady a možností. Naše Agi to zvládla bravurně, když může odpočívá a spí, a je vděčná za každou procházku a nějaké zvířecí zpestření. Ale dokážu si představit, že věnovat se psu a věnovat se malým dětem může připravit krizové situace. Osobně bych si nepořizovala maďaří štěňátko, když by se mělo narodit dítě a tak cca do 2 let věku. … toto vše píšu z pohledu, ženy, mámy a zároveň vůdkyně psa. Pokud budete mít dítě a šéfem psa bude muž a všechny výchovné a výcvikové akce vezme na svá bedra on, tak toto povídání považujte za bezpředmětné. Nicméně žena bude se psem a dětmi většinu dne doma a venku, takže i tam to musí fungovat, tzn . pes musí poslouchat. - poslední poznámka, vizsly mají dlouhý, poměrně tenký ocas, kterým náramně často a rády vrtí, takové švihnutí prutem bolí i dospělého, natož dítě do obličeje, pozor na to:-)
- výstavy – příjemné společenské akce, jen trochu zdlouhavé :-) Někoho to chytne a opravdu objíždí celou Evropu. Taky stojí dost peněz … Já opravdu nejsem odborník přes toto téma …
- jiné psí sporty – s maďarem se můžete vyřádit i jinak než jen loveckým výcvikem. Nabízí se agility – hodně pohybu, občas i trochu přemýšlení spoustu vizslicek uspokojí. Dogtreking – chůze či běh se psem někdy i na neuvěřitelně dlouhé vzdálenosti, zimní varianta skijoring je vhodná pro náruživé běžkaře. Dogdancing je podle mě taková legrace, kdy se pes učí nové kousky - a žravý pes za odměnu udělá snad i kotrmelec. Soudě podle toho, co se za piškot naučila Agi.
- starý pes – zatím neumím posoudit, to nás teprve čeká. Člověk ale musí počítat s tím, že pes bude více unavený, častěji nemocný, zhorší se mu smysly – zejména sluch a zrak. Tím pádem bude vyžadovat jiný přístup a více veterinární péče. Více pohledejte v odborné literatuře.