Trocha adrenalinu
Aby se panička zas tak moc nenudila, tak jsme si dneska zažily adrenalinový zážitek. Byli jsme v Sušici, od rána krásně azúro, příjemný vítr, úplně to vybízelo jít na prochajdu. Malého teroristu vzal do kočáru děda, tak jsme samy s Agi vyrazily na louky v okolí. Agi běhala jak zběsilá, pocvičily jsme hledání, daunování, trochu si zablbly a užívaly jsme si nádherného dne. Ve vysoké trávě Agi vyplašila dvě srnéčky, které si ladně odhopkaly do lesíka aniž by je naše zrzavé štěstí spatřilo ani vystavilo. Přišly jsme k ohradám s kraváma a koňma, oboje byly zvědaví, tak přišly blíže. Kravičky se trochu bály, tak zacouvaly, kdežto koníci si s námi šli neohroženě "popovídat". Agi je zlehka očuchala, a koníci se šli napít do vany s vodou. Když v tom slyším vykviknutí, ohlídnu se, Agi dělá úskok dozadu a s ocasem mezi nohama tryskem mizí po cestě v dáli. Dostala ránu od elektrického ohradníku! Koně se splašili a utekli někam na pastvinu, když já beru píšťalku a pískám o106, ať se ta naše zrzavka vrátí. A taky jsem si myslela, že za chvíli přiběhne se sklopenýma ušima, "že to jako fakt bolelo a chci utěšit!". Jenže já pískala minutu, dvě, tři a už se mi v hlavě honí černé myšlenky, že to tu Agi moc nezná, lekla se a běží buhví kam. Volám pánečkovi, "Průser, Agi se zaběhla!" Tak já zůstávám na místě, páneček vyráží od domova naším směrem. To už brečím, že den po Agininých třetích narozeninách o ní přijdeme.... A jdu pomalu směrem po cestě, kam běžela, rozhlížím se, pískám, volám, ... A po chvíli ji vidím na protejším kopci v remízku, jak stojí a dívá se mým směrem, a tak znovu zapískám a volám. A ona nic, stojí dál. "OK, zlato moje, běžím za tebou!" a rozběhnu se za ní. Jenže než vysupím kopec, tak Agi je FUČ!!! V tu chvíli volá páneček, kterou cestou jsme šly, a já mu roztržitě vysvětluju, kudy a on v tu chvíli řekne, "Mám ji, je tu!" .... No, ze mě to spadlo a řvu zas jak želva... Díky bohu! I když nejsem věřící, tak v tu chvíli jsme mu vážně upřímně poděkovala :-) Za chvíli jsme se setkaly, Agi ke mě vesele přiběhla, já koukala, jestli nemá nějak popálený čumák nebo jazyk, nebo kam tu ránu mohla dostat a vše bylo v pořádku...
Jak si člověk najednou uvědomí, co všechno se může stát, o co může přijít a jak moc by měl být opatrný... i když je to "JENOM" pes :-)